Osek

Založení cisterciáckého kláštera v Oseku se vztahuje k roku 1191 a je spojené se jménem velmože Milhosta. Ten povolal z Waldsassen cisterciácké mnichy, kteří vynikali nad ostatní řády praktickými činnostmi - zemědělstvím, stavitelstvím a dalšími řemesly až po umění, a byli proto často zváni, aby kolonizovali pustá pohraniční území.

Cisterciáci měli také své stavební huti. Cisterciácká huť v letech 1206 - 1221 budovala v románském slohu klášterní kostel Panny Marie. Chrám o celkové délce 76 metrů patřil ve své době k největším řádovým stavbám v Čechách.

Kostel poškodili v letech 1421 a 1429 husité a později vojska ve třicetileté válce.  Největší přestavby se klášter dočkal na přelomu 17. a 18. století, kdy dostal barokní podobu. Na výzdobě se podílela celá řada tehdejších umělců, např. sochaři Kuen, Richter a Corbellini a malíři Liška, Willmann a Reiner. Architektem a stavitelem areálu byl Oktavián Broggio.

Koncem 2. světové války byl klášter poškozen bombardováním a po opravě byla cisterciácká komunita zrušena a klášter sloužil jiným řádům. Roku 1991 byl však Osecký klášter opět vrácen cisterciákům.

Tato národní kulturní památka je veřejně přístupná. Prohlídkový okruh sestává ze starého konventu, který je jedním z nejstarších gotických prostorů v Čechách, křížovou chodbu, klášterní kostel Panny Marie a z dalších prostor. Nalezneme zde i rozsáhlou terasovitou italskou zahradu s bazénem, se dvěma pavilony a kaplí.